Mediace je dlouhodobě považována za účinnou a rychlou metodou mimosoudního řešení sporů. Podle statistik má řešení sporů s její pomocí až 75 - 80 % úspěšnost.

Metoda vznikla v USA. Evropa ji vzala za svou do té míry, že Rada Evropy v lednu 1998 přijala doporučení o rodinné mediaci Rec(98)1E/21. V roce 2002 pak doporučení o občanské mediaci Rec(2002)10E/18 září 2002.  V roce 2001 bylo vydáno doporučení Komise o zásadách pro mimosoudní orgány při řešení spotřebitelských sporů uzavřených právní dohodou. Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL) přijala v roce 2002 modelové právo pro obchodní mediaci. Výrazem implementace Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/52/ES ze dne 21. května 2008 o některých aspektech mediace v občanských a obchodních věcech do českého právního systému je zák. č. 202/2012 Sb., o mediaci, jež nabyl účinnosti dne 1.9.2012. Tento zákon rozlišuje mezi pomocí tzv. zapsaného mediátora (seznam je zveřejněn webových stránkách ministerstva spravedlnosti na tomto linku http://mediatori.justice.cz/MediatorPublic/Public/FR003_ZverejneniVybranychUdaju.aspx) a mediátora, který vykonává službu za odlišných podmínek. Ministerstvo spravedlnosti k tomuto zákonu vydalo prováděcí vyhlášku č. 277/2012 Sb., o zkouškách a odměně mediátora. Tato vyhláška podrobněji popisuje průběh mediace u zapsaného mediátora a stanoví odměnu mediátora v případě soudem nařízeného setkání s mediátorem.