Stručně k historii Milevska

    Nejbližší okolí Milevska bylo osídleno již ve starší době kamenné, archeologické nálezy máme i z mladší doby bronzové, doby halštatské a laténské. Slovanské osídlení je doloženo od 8. století. Archeologické nálezy se objevují i v současné době a jen potvrzují názor o poměrně starém osídlení tohoto území. V poslední čtvrtině 12. století, kdy již máme o Milevsku spolehlivě datované záznamy, bylo významnou křižovatkou středověkých cest směřujících za Vltavu.
    Nejstarším písemně doloženým majitelem milevského panství je velmož Jiří z Milevska [1184], který při svém sídle založil premonstrátský klášter. První řeholníci sem přišli ze Želiva roku 1187, pod vedením opata Jarlocha. Postupem času se klášter mohutně rozvíjel a bohatl, a stal se nejen kulturním ale též hospodářským centrem kraje. Vliv milevského kláštera však sahal až za hranice českých zemí, zejména poté, kdy zdejší řeholníci založili v Rakousku klášter Drkolná. O rozkvětu kláštera vypovídají do dnešní doby zachované stavební památky, o jeho kulturní úrovni především letopis Jarlochův z let 1215 - 1222, který je označován za pokračování Kosmovy Kroniky české. Některé prameny z předhusitské doby označují hospodářské výnosy z Milevska za nejvýznamnější ze všech českých klášterů. Roku 1420 byl klášter dobyt husity a vypálen. Již nikdy se mu nevrátil jeho význam a bývalá sláva. V té době také pravděpodobně zanikla původní osada v těsném sousedství kláštera a centrum Milevska se posunulo jihovýchodně, do oblasti dnešního náměstí. Majetek byl pak v držení Rožmberků, od roku 1543 pánů ze Švamberka a v letech 1581 - 1621 Hodějovských z Hodějova, kdy byl proměněn v panské sídlo. Po bitvě na Bílé hoře byl klášter vrácen zpět premonstrátům, a to strahovskému klášteru. Nikdy již nebyl samostatným opatstvím.    Z rozhodnutí císaře Josefa II. se roku 1785 milevský klášter ruší, panství však zůstává i nadále Strahovu jako hospodářské středisko.

     Existence a vývoj Milevska byly až do konce poddanství vždy těsně spojeny se životem kláštera, přestože mnohdy, zejména po roce 1621, byly vztahy často napjaté. V písemných pramenech je osada Milevsko jako městečko poprvé připomínána roku 1327, jako město je již Milevsko označováno v listině z roku 1419. Milevsko mělo hrdelní právo a "Smolná kniha", vedená od r. 1560, je velmi cenným zdrojem informací o fungování středověké justice. Historie Města je poměrně pohnutá. Milevsko nikdy nebylo klasickým hrazeným středověkým městem, a proto v dobách nepokojů často trpělo zvůlí všech stran konfliktů. Přečkalo také několik hladomorů a epidemií. V důsledku časté souhry nepříznivých událostí pak bylo několikrát na pokraji zániku, kdy počet obyvatel klesl na pouhých několik desítek (např. v r. 1662 jen na cca 60 lidí). Zajímavostí je, že v dobách úpadku napomáhal klášter novému rozvoji obce tím, že zde usazoval ekonomicky velmi aktivní židovskou komunitu. Většina jejích příslušníků pak byla za druhé světové války povražděna nacisty. Až do počátku tohoto století se zde rozvíjela především tradiční řemesla a zemědělství, známé jsou také trhy konané v Milevsku.
    V novodobé historii zde začaly ve dvacátém století vznikat průmyslové podniky, napřed místního, později státního významu, které rozvoj města značně podpořily. Kulturní zajímavostí je do dnešních dob zachovaná tradice masopustních maškar.
    V současnosti je Milevsko moderním městem s rozvinutou průmyslovou výrobou a dobrou infrastrukturou, školstvím a kulturními, správními i občanskými institucemi. Je přirozeným centrem severní části píseckého okresu, v níž žije cca 25 tisíc obyvatel, která je od zbytku okresu oddělena řekou Vltavou (jen 3 silniční a 1 železniční most). Tato geografická izolovanost, umocněná též existencí samostatného uzlového telefonního obvodu, posiluje na jedné straně lokální postavení města, na druhé straně však působí určité potíže všem obcím regionu, včetně Milevska. Část problémů v současné době řeší koordinovaně Sdružení obcí Milevska, které bylo za tím účelem založeno.

    Stavební památky

   Nejvýznamnější stavební památky města se vesměs nacházejí v areálu premonstrátského kláštera. Zachovány jsou románské a gotické stavby, doplněné objekty barokními a renesančními. Tři křídla konventu obklopují spolu s kostelem čtvercový rajský dvůr. Můžeme předpokládat, že klášterní budovy, s jejichž stavbou se započalo na konci 12. století, byly dokončeny nejpozději v průběhu 1. čtvrtiny 13. století. Kostel Nanebevzetí Panny Marie (resp. Navštívení Panny Marie) je trojlodní románská bazilika, založená na konci 12. století. Přestavěna byla raně goticky ve 3. čtvrtině 13. století a barokně ve století 17. Do dnešní pseudorománské podoby byla upravena v letech 1897 - 98. Přes množství přestaveb je dochována prostorová dispozice i značná část románského a raně gotického zdiva. Na stěnách hlavní lodi nalezneme 10 rozměrných obrazů ze života sv. Norberta od J. J. Heringa. Bazilika byla původně zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie, od roku 1648 Navštívení Panny Marie. Vnitřní vybavení je barokní. Dnešní podoba je z let 1994-96, kdy byly provedeny rozsáhlé opravy. Pozoruhodností z této doby je zdokumentování původního středověkého kanalizačního systému, který zajišťoval odvodnění a stabilitu budov až do poloviny dvacátého století, kdy byl neodbornými zásahy narušen. V těsném sousedství areálu vlastního kláštera se nachází unikátní stavební památka - kostel sv. Jiljí - jehož opevněná románská zvonice je pozůstatkem původního dvora zakladatele kláštera Jiřího z Milevska a je patrně nejstarší dochovanou stavbou mezi Prahou a Šumavou. O poničení tohoto kostela salcburskými vojsky arcibiskupa Vojtěcha se zmiňuje záznam již z r. 1184. Velmi cenné jsou však i mladší části. Vznosná přístavba ze 14 století ve stylu jihočeské gotiky, jíž ustoupila část původního románského chrámu, byla ve své době natolik ceněna, že posloužila jako vzor pro stavbu kostela sv. Víta v Českém Krumlově. Tento požadavek byl ve stavební smlouvě výslovně uplatněn. Další zajímavostí je židovský hřbitov, ležící asi jeden kilometr východně od kláštera. Nejstarší náhrobek pochází z r. 1714. Za shlédnutí stojí pochopitelně i mnoho dalších drobnějších nebo novějších staveb. Které to jsou a kde je najít Vám při návštěvě města rádi poradí pracovníci našeho muzea.

    Další údaje o historii města a milevského kláštera se můžete dozvědět z většího množství zdrojů. Budeme samozřejmě nejraději, najdete-li si čas a navštívíte naše muzeum, kde je vedle exponátů umístěna též regionální knihovna s možností prezenčního studia. Novější publikace a reprinty je také možné zakoupit, a to nejen v muzeu, ale i v galerii a v informačním středisku DATAMAT, které je součástí Městské knihovny v Milevsku.

    Pokud však, tak jako většina lidí v dnešní době :-), trpíte akutním nedostatkem času, můžete nahlédnout do naší historie také na oficiálních stránkách Města Milevska, milevského gymnázia, případně na stránkách společnosti Kompas Milevsko, s.r.o.
    Tyto zdroje jsou sice vesměs jen stručnými přehledy, pochází však od různých autorů s rozdílným pojetím, a v každém se tedy dozvíte něco nového. Budeme se snažit postupně přidávat další informace.



    [Zpět na domácí stránku]